Stavba nebo rekonstrukce domu znamená starosti, zařizování a řešení spousty otázek, s nimiž jste se třeba ještě nesetkali. Alespoň s jednou vám teď pomůžeme. Jaký zvolit podklad pod podlahu? Nenechte se unést reklamními hesly a zjistěte, co je důležité a kde se nejčastěji stává chyba.
 

Betonová mazanina vs. cementový potěr Betonová mazanina je vytvořená z vrstvy betonové směsi o tloušťce 50 až 100 mm u obytných a občanských budov a 100 až 350 mm pro průmyslové budovy dle požadavku provozního zatížení. Cementový potěr se umísťuje na mazaninu. Je to část podlahové konstrukce, která je upravena před ztuhnutím tak, aby dosáhla co nejvyšší pevnosti a rovinnosti.

I. Pozor na argumenty některých dodavatelů mazanin
II. Zbytková vlhkost podkladu
III. Rovinatost podkladu
IV. Ideální podmínky

I. Pozor na argumenty některých dodavatelů mazanin

Je to základ úspěšného marketingu – mít správný argument, díky kterému půjde výrobek na dračku. S čím se můžete v souvislosti s podkladem pod podlahu setkat?

• Argument: Ano, oproti konkurenci jsme sice dražší, ale díky tomu, že nemusíte stěrkovat  tak ušetříte.
• Argument: Povrch našeho produktu je nádherně hladký, vhodný k přímému lepení.

První zásada zní: vždy požadujte úplný technický list. Není to leták na dvě strany, ale několikastránková komplexní práce, včetně postupu pokládky navrhovaného systému a protokolu a podmínek pro topné zkoušky.
V technickém listu najdete důležité informace, které řadu věcí objasní, ale mnohdy se neslučují se s prodejními argumenty. V případě, že marně čekáte na technický list produktu, doporučujeme hledat novou firmu.

Co najdete v technickém listu:
- Do jaké doby se musí materiál zpracovat? Je možné přidávat vodu, či nikoliv?
- Kde a proč se musí dělat dilatace?
- Tady upozorňujeme na fakt, že mazanina ve většině případů není dílem podlaháře, a tak jakékoliv sponkování prasklin, případně požadované zmonolitnění dvou ploch oddělených dilatacemi, musí provádět zase zhotovitel potěru. Je to jeho dílo a držení garance je tím podmíněno.
- Najednou se může stát, že nelze vše sponkovat tak, jak bylo tvrzeno, když to měl dělat podlahář. Dilatace, které firma ponechá ve svém díle – potěru, musí být přeneseny do podlahové krytiny. Proto doporučujeme se na tyto detaily ptát před vyléváním mazanin. Vina opravdu není na podlaháři. A tak vše, co lze zasponkovat, musí provádět zhotovitel potěru. Ten také nese zodpovědnost za případné deformace potěru.
- Za jakých podmínek je anhydrit možné použít do proměnlivě vlhkého prostředí, které bývá v koupelnách, na WC nebo v kuchyních‘?


• Argument: Broušení a stěrkování není u našeho produktu nutné. (Přebroušení podkladu před lepením a stěrkováním je nutnost.)

Ve většině případů je například u anhydridových podlah doporučeno po cca 5 dnech hrubým koštětem odstranit vrchní vrstvu. Broušením se zalepí brusný kotouč, proto je vhodnější použít osvědčený hrubý smeták. Podklad tak rychleji vysychá a následně se lépe brousí. Toto má provádět zhotovitel mazaniny, protože málokdy se ví, kdo bude podlahovinu realizovat.

Stěrkovat nemusíte, pokud je podklad rovný dle normy, což je u prostorů v bytové výstavbě ± 2 mm / 2m (tuto rovinatost má mít už mazanina). V takovém případě se pod plovoucí systémy stěrkovat nemusí. Mezi další výjimky, kdy to není nutné, patří koberec (ale také ne všechny typy), dlažba, kdy se za předpokladu kvalitní mazaniny může podklad vhodně přepenetrovat a následně vhodným lepidlem krytina lepit. Ale vše záleží na kvalitě podkladu a následném zatížení provozem. Kvalitní obroušení je ale nutnost.

Na povrchu se často vysráží sintr (nesoudržná vrstva – vrchní vrstva, šlem). Po zapečení topnou zkouškou a asi třech měsících od vytvoření podkladu se ve většině případů musí přebrousit diamantem.

Přebroušení není levná záležitost. I když je povrch hladký a na pohled pěkný, je potřeba ho obrousit. Musíte se dostat na kamenivo, pak je v celém řezu už materiál stejný (měl by být).

Obroušení je nutné provést po celé ploše i u okrajů, a to co nejdříve. Komplikuje totiž vysychání, které se kvůli němu prodlužuje.

Přebroušení po jednom nebo dvou měsíci nebude efektivní. Optimální je limit tří měsíců.
 

II. Zbytková vlhkost podkladu

Pro všechny podlahoviny v interiéru platí pokládka dle normy ČSN 74 4505, kde mezi nejdůležitější hodnoty patří zbytková vlhkost.

Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy.
 

Nášlapná vrstva	Cementový potěr	Potěr na bázi síranu vápenatého
Kamenná nebo keramická dlažba	5,0 %	0,5 %
Lité podlahoviny na bázi cementu	5,0 %	Nelze provádět
Syntetické lité podlahoviny	4,0 %	0,5 %
Paropropustná textilie	5,0 %	1,0 %
PVC, linoleum, guma, korek	3,5 %	0,5 %
Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahy	2,5 %	0,5 %

V případě, že součástí podlahy je systém podlahového vytápění, musí být požadavek na nejvyšší dovolenou vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 %, u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %.

III. Rovinatost podkladu

± 2 mm / 2 m: Tuto rovinatost musí mít už anhydrid nebo beton. K jejímu dosažení slouží stěrka, která podklad sjednocuje, dodává mu potřebnou hladkost a zajišťuje vyšší kvalitu povrchu, který je následně vhodný k lepení podlahoviny a zatížení (pro příklad vyšší zátěže udáváme kolečkovou židli).

- Ten kdo pokládá krytinu, by určitě měl připravovat i podklad.
- Není možné nechat stavební firmu přelívat špatný podklad (popraskaný, drolivý, nevyzrálý  a následně volat podlaháře, aby nalepil krytinu. Stěrkuje se vždy, až po řádném vyschnutí podkladu  stejně tak se veškeré opravy provádí až po vyschnutí podkladu.
- Upozorňujeme, že i plovoucí systémy mají předepsánu tuto rovinnost. Křivý podklad není vhodný pro jakoukoliv podlahovinu a značně se snižuje její životnost.
 

IV. Ideální podmínky

U podlahy je důležité hledat ideální podmínky pro užívání a instalaci podlahoviny. Mnohdy udávané teploty minimálně 15 °C a maximální 27 nebo 28 °C jsou brány jako hraniční a nelze je považovat za běžné, vhodné pro trvalé užívání nebo vhodné k instalaci.
•    Teplota vzduchu: 20–23 °C
•    Teplota podkladu: 23–25 °C při podlahovém topení
•    Teplota podkladu bez topení: ≥ 17 °C
•    Relativní vlhkost vzduchu: 40–60 %
•   Nesmí docházet k šokovým změnám – při instalaci i následném užívání podlahoviny. Musí docházet k pozvolnému zatápění, zvyšování teploty max. o  5 °C za 24 hodin, ale nikoliv během 3 hodin
•    Minimální teplotní hodnoty pro užívání: teplota vzduchu ≥ 18 °C, teplota podkladu ≥ 15 °C v případě, že není podlahové topení.

Je třeba si uvědomit, že prostory s podlahovým topením a bez něj budou mít teplotní hodnoty v topném období rozdílné. V případě, že se topí podlahovým topením, je podlaha teplejší než vzduch a u radiátorového topení je vzduch teplejší jak podlaha.

Z výše uvedených hodnot je zřejmé, že článek pojednává o podlahovinách do trvale obývaných prostor. Ty musí být montovány do prostorů, kde již nedojde ke snížení teplot pod minimální hodnoty.

Důležitá je také stínící technika, která pomáhá, aby nedocházelo k přehřívání teploty v místnosti.